Panik příběh

takže mě zase něco napadlo:já sem napíšu kus nějakého příběhu na tři věty o Panik a další člověk zase napíše tři věty a zase další připíše tři věty........a vznikne z toho příběh(fanfiction).No a až bude příběh hotový,tak se zase začne znovu.Snad to je dobrej nápad:-)

taakže začínám: Šla jsem jednou v obchodním domě v Berlíně nakupovat.Chtěla sem si koupit mikinu,kterou má Jan,nebo nějakou věc,kterou budu mít z Berlína jako suvenýr a připomene mi to Panik.Hned u vchodu byl skateshop,tak sem tam hned začala šmejdit.

Oblečení měli vážně dost, tak sem se tim začala prohrabovat. Zaujala mě jedna mikina, která nápadně připomínala tu Janovu. Chtěla jsem si jí vzít, že si jí vyzkoušim, ale bohužel sem schodila celej stojan.

"Ku*va! Teď abych to sbírala....!", řeknu a začnu to aspoň trochu rovnat...


(dál mě nenapadá nic co by nebylo trapný )

Ale to už se zamnou řítí prodavačka a začne mi nadávat, co že to dělám...
"Ale ona za to nemůže." ozve se zamnou....

Já se otočim a vidim Jana, jak stojí u stojanu s trikama a usmívá se.Já se nejdřív začervenám a pak ze sebe vyhrknu....

"Heh... hm... no... máš hezký triko... kde si ho koupil?" "No tady... vlastně jsem si ho ještě nekoupil." odpoví mi Jan. To už to snad víc ani trapný bejt nemůže a já bych se šla nejradši zahrabat.

Jan se stále usmívá....a pak se mě zeptá odkud sem.Já odpovim že z Čr aže sem byla na jejich koncertě.Janík odpoví,že máme v Čr pěkný holky a já řeknu....

"Hm..Díky...Ale já asi budu výjímka "

(si mě dostala )
...a začnu se dívat do země.. když se na mě takhle upřeně dívá, připadám si jako pod rentgenem.. sakra co mám dělat?!

Po dlohém červenání vyhrknu,že v Německu jsou taky moc pěkní kluci. On se na mě podívá a zeptá se co schánim za oblečení.....

Snažně se snažím vzpomnout jak se řekne německy mikina a tričko, ale po asi 5 - minutovým úsilí mu to konečně řeknu.


@Nat_NT. koukej večer naklusat na ICQ!

On se hrne ke stojanu s tričkama a už mi vybírá triko,já jenom zírám a nic neřikám...potom vyloví černý DC triko,který je upa nádherný,ale drahý...

Dlouho na něj civim a přemejšlim o ceně,až mě probere Jan:"tak co líbí se ti nebo ne??"Řeknu že jo a Jan už mě cpe do kabinky.

Tam si ho zkouším hrozně dlouho až je Jan netrpělivej, a když vylezu konečně z kabnky tak se mně zeptá:
"Tak co? Líbí?"
Já: "Hm...Jo...To jo....Ale když já nevím...Je moc drahý.."

Jan se na mě podívá svim šibalskym úsměvem a řekne:"To neva,tak vyberem nějaký levnější."Hrne se znovu ke stojanu a vybírá.Nakonec mi řekne,že si mam jet vybrat tričko jinam,že tady moc velkej výběr nemaj.Já odpovim,že tam sice budu mít velkej výběr,ale ne tak skvělího pomocníka.

On se na mě usměje a řekne,že si tady vlastně taky nic nevybral a že se rád půjede kouknou se mnou někam jinam."Mám tady za rohem ještě jeden oblíbenej obchod,nezajdem se teda kouknout tam?"zeptá se.

"A nebudu tě zdržovat?" zeptala jsem se ze slušnosti, ale v duchu jsem bych si za tu otázku nejraději nafackovala. Kdybych se nezeptala tak by nemohl říct, že už nemá čas. Nebo alespoň ne hned a já bych si mohla alespoň pár dalších chvil užívat přítomnost týpka, kterýho obdivuju.

Jan:"ne,nebudeš a třeba vybereš i něco ty mně"Já sem celá červená a tiše odpovim:"třeba."Potom vyndá mobil a volá Timovi.

Koukám na něj, jako kdybych spadla z jahody,přitom je to úplně normální ,že volá svýmu kámošovi."No já přijdu až večer...na zkoušku dneska dorazim pozdějc...no tak tam prostě přijdu pozdějc a co?..Noo holt mám něco důležitějšího....jooo pak ti to řeknu čau!"asi tak nějak probíhal jejich rozhovor.

furt tam stojim a nemůžu uvěřit, že to je DOOPRAVDY Jan.. TEN Jan z Panik, mý nejoblíbenější kapely!!
pořád na něj koukám a vůbec mi nedochází, že čeká až něco řeknu...
"Tak půjdem?" ptá se Jan

"Eee jo jasně ",vypadne ze mě po docela dlouhý chvíli."Tak fajn"odpoví a vydá se na cestu.Já tam ještě malej moment stojim ,než mi to všechno dojde a pak rychle vykročim za ním.

Když konečně dorazíme do toho obchodu,tak se vrhá ke stojanu a popadne krásný(ani ne drahý) tričko.Podá mi ho a já jdu do kabinky.Najednou se při převlíkání posune kousek závěsu a já vidim Janovy oči... (mam zase perverzní náladu)

Leknu se a on očividně taky,rychle ucukne a vyhrkne něco jako omluvu....

Nakonec se přes to pokusim přenést a vylezu v tom tričku ven. "Tak co líbí se ti?" zeptám se ho, ale když ho vidim jak na mě zírá neodpustim si. "Co je mám snad něco na nose?"